INFUZNÍ TERAPIE VITAMINEM C V PREVENCI A LÉČBĚ.

INFUZNÍ TERAPIE VITAMINEM C V PREVENCI A LÉČBĚ:

V moderní civilizaci je lidský organismus permanentně ohrožován tzv. oxidativním stresem. To je stav, při
kterém v těle vzniká (například vlivem znečištěného ovzduší, různých typů záření, při duševním a fyzickém vyčerpání, při dlouhodobých zánětech, po aplikaci cytostatik a ozařování a při nádorových onemocněních) nadměrné množství tzv. kyslíkových radikálů - agresivních látek, které působí destruktivně na tkáně a jsou příčinou řady chorob. Vitamin C má zásadní a nenahraditelnou funkci v metabolizmu lidského těla - je součástí všech pochodů tzv. Krebsova metabolického cyklu, má roli při potlačování oxidativního
stresu. Navíc je nezbytný pro normální průběh důležitých biochemických reakcí, např. detoxikaci cizorodých látek v játrech, správný metabolizmus tuků, podílí se na tvorbě kolagenu (důležitého např. pro klouby a stěny cév), blokuje tvorbu karcinogenů, podporuje imunitní pochody a funkci mozku, podporuje vstřebávání
železa, což je důležité pro tvorbu a funkci červených krvinek.

Vitamin C si lidský organismus nedokáže vytvářet, a proto je třeba jej tělu dodávat. Pokud je hladina vitaminu C v těle nízká, hrozí nebezpečí vzniku onemocnění způsobených buď oxidativním stresem, nebo chyběním
vitaminu C pro uvedené chemické reakce (například syntézu kolagenu). Absolutní nedostatek vitaminu C vyvolává nemoci označované jako kurděje (skorbut). Touto chorobou (projevuje se např. krvácením, chudokrevností, poruchou hojení ran) trpěli námořníci při dlouhém pobytu na moři s nedostatečným přísunem potravin s obsahem vitaminu C. Ale již při částečném, tzv. subklinickém nedostatku vitaminu C, dochází k rozvoji nebezpečných změn v těle, např. se zvyšuje koncentrace škodlivého LDL-cholesterolu, což je rizikové pro srdce a cévy, a rozvíjí se oxidativní stres, který je spoluzodpovědný za vznik chronických
zánětů (např. revmatoidní artritidy), které jsou příčinou vzniku alergií, depresivních poruch, osteoporózy, opakujících se infekcí, nádorových onemocnění, ale i syndromu vyhoření a chronického únavového syndromu. Oxidativní stres hraje důležitou roli při zánětech dýchacího ústrojí, při alergiích, kardiovaskulárních a autoimunitních chorobách (např. revmatoidní artritida, roztroušená skleróza, Crohnova choroba ad.) a také u nádorových onemocnění.

Role vitaminu C v prevenci chorob, rozdíl mezi ústní a intravenózní aplikací.

Částečný deficit vitaminu C negativně ovlivňuje organizmus, pokud jde o dlouhodobé zdraví. Při podání vitaminu C ústy - díky omezeným transportním možnostem ve střevě - lze dosáhnout v krvi jen nízké koncentrace vitaminu C, která postačuje k zajištění pouze uvedených fyziologických (biochemických), nikoli však léčivých účinků. Pro dosažení léčivých účinků vitaminu C je nutné vytvořit v krvi 10-15krát vyšší koncentraci, čehož je možné docílit dávkou v řádu gramů pouze nitrožilním podáním, a to formou
vysokodávkované infuze vitaminu C.

Možnosti využití vitaminu C v onkologii

Infuzně podaný vitamin C dokáže některé nádorové buňky usmrtit, zatímco zdravé buňky chrání. Tento selektivní účinek je ve farmakologii výjimečný, protože radio- a chemoterapie i cílená biologická léčba
působí toxicky na oba typy buněk. Toto je zřejmě zásadní moment, proč navzdory nesporným pokrokům moderní onkologické léčby zůstávají pokročilá stádia nádorových onemocnění často prakticky neléčitelná. Nicméně uvedený duální (dvojí) účinek vitaminu C, dle závěru amerického Národního Onkologického
Institutu (National Cancer Institute), snižuje intenzitu nežádoucích účinků zmíněné konvenční radio- a chemoterapie a zvyšuje kvalitu života onkologických pacientů. Duální účinek vitaminu C vysvětlují odborníci následovným způsobem: zatímco zdravé buňky chrání účinkem antioxidačním a na této úrovni podporuje
protinádorovou imunitu, nádorové buňky destruuje účinkem prooxidačním, protože výhradně v okolí nádorové buňky je prostředí (díky přítomnosti iontů mědi, železa a zvýšené aciditě), s nímž vitamin C vytváří peroxid vodíku, který je schopen nádorovou buňku zničit.

Jinými slovy řečeno, infuzní vitamin C podporuje základní protinádorovou léčbu v místě nádoru, protože stejně jako chemoterapeutikum působí na nádorovou buňku efektem prooxidačním. Ovšem současně chrání svým antioxidačním efektem okolní zdravé buňky. Zmíněná terapie tedy přispívá k cílené likvidaci nádorových buněk a nadto působí proti metastázování, což je dáváno do souvislosti se schopností vitaminu C blokovat nádorovou angiogenezi (nádor si nemůže nově vytvářet své cévy a šířit se).

Co na to říkají lékaři?

S ohledem na prokázanou bezpečnost této léčby opírající se o celou řadu klinických studií a také vzhledem k neuspokojivým výsledkům stávající farmakoterapie (dle závěrů World oncology forum 2012 a metaanalýzy
publikované v roce 2012), je žádoucí aktuální integrace léčebného protokolu dávkami infuzního vitaminu C, který používají lékaři například v USA a v Německu u onkologických pacientů již řadu let. Tento přístup je založen na stanovisku, které zaujal nezávislý americký NIH (National Institute of Health),
respektive NCI (National Cancer Institute):

1) Vitamin C je základní nutrient s antioxidačními
vlastnostmi v normálních fyziologických koncentracích.

2) Vysoké dávky vitaminu C jsou studovány v léčbě
onkologických pacientů od sedmdesátých let minulého století.

3) Studie prokázaly, že vysoká dávka vitaminu C má
prooxidační, tj. netoxicky chemoterapeutické vlastnosti.

4) Studie s vysokými dávkami vitaminu C u onkologických
pacientů prokazují zlepšení kvality života a snížení nežádoucích účinků protinádorové
léčby.

5) Intravenózní vitamin C byl všeobecně dobře tolerován v
klinických studiích.

Vitamin C - prostředek prevence a terapie

Preventivní a terapeutické podávání vitaminu C je založeno na účinku, který je závislý na dávce. Infuzní podání vitaminu C v nutriční dávce 0,1-0,6 g/kg tělesné hmotnosti (tedy v jednorázové dávce zhruba 7,5 g)
zajišťuje prosperitu pro imunitní, nervový a kardiovaskulární systém. Infuzní podání této dávky vitaminu C je v dnešní době v důsledku psychické i fyzické exhausce organismu zcela namístě, jelikož při nedostatku vitaminu C je organismus vyčerpáván oxidativním stresem, který oslabuje imunitní systém, což
se projeví v první řadě zvýšenou vnímavostí k infekcím (včetně chřipky a nemocí z nachlazení, únavového syndromu). Ovšem v případě dodání vitaminu C buňky imunitního systému (leukocyty) cíleně vychytávají vitamin C, který zvyšuje jejich aktivitu; jedná se o podporu vrozené imunitní reakce.

Pokud není dlouhodobě oxidativní stres neutralizován antioxidační kapacitou vitaminu C, dochází - vedle uvedené zvýšené vnímavosti k akutním infekcím - také k iniciaci zánětlivého procesu. Chronický zánět a
oxidativní stres potom vytvářejí příznivé podmínky pro vznik onemocnění, jako jsou revmatoidní artritida, alergické choroby, kardiovaskulární a urogenitální onemocnění, psychické poruchy, chronická infekční onemocnění a nádorové choroby. Vitamin C zháší volné kyslíkové radikály, které poškozují zdravé
tkáně, vyvolávají oxidativní stres, respektive chronický zánět, který je příčinou těchto onemocnění, působí tedy antioxidačně. V této souvislosti je důležité konstatování, že u těchto chorob (recidivující infekce, alergie, artritida (zánět kloubů), ateroskleróza (kornatění tepen), nádory) byl prokázán
nedostatek vitaminu C, jelikož tato onemocnění spotřebovávají vitamin C, což má za následek kontinuální snižování rezerv vitaminu C v organismu. Proto je infuzní podání gramových dávek důležité například při onkologické léčbě (v rámci léčby protinádorové), jelikož kapacita vitaminu C je vyčerpána díky
nádorové aktivitě, přičemž infuzní suplementace je nutná k zajištění činnosti protinádorové imunity.

Jak už bylo řečeno, u onkologických pacientů lze využít duální efekt infuzně podaného vitaminu C, který v dávce 0,1-0,6 g/kg tělesné hmotnosti chrání antioxidačním účinkem zdravé buňky a podporuje protinádorovou
imunitu, zatímco v dávce 0,75-1,5 g/kg tělesné hmotnosti působí cíleným účinkem prooxidačním na nádorové buňky. Těmito svými duálními vlastnostmi se stává infuzní podání vitaminu C "nadčasovou a bezpečnou" cestou léčby a zároveň výživy (tedy nutričním farmakologickým přístupem) u onkologických pacientů. To
je i zdůvodněním, proč se ve studiích neprokazuje snížení chemoterapeutického efektu při kombinované terapii nádoru, ale naopak se prokazuje podpora chemoterapeutického účinku (např. studie PACMAN - kombinace gemcitabinu a infuzního vitaminu C u nádoru pankreatu, kterou organizoval americký National
Institute of Health - National Cancer Institute /NIH-NCI/). Z výše uvedeného je tedy patrné, že účinek vitaminu C je závislý na podané dávce. Infuzní vitamin C v dávce 0,1 - 0,6 g/kg tělesné hmotnosti 1-2x týdně reprezentuje nutričně farmakologickou intervenci, která je součástí základní protinádorové léčby. Tento dávkovací režim zajišťuje výše zmíněné účinky především antioxidační (= imunomodulační a protizánětlivé) a v menší míře také prooxidační (= netoxicky chemoterapeutické).

U onkologického pacienta lze očekávat zvýšení kvality života, snížení toxicity a podporu účinnosti chemoterapeutických konvenčních postupů, prevenci metastáz, prodloužení doby remise /prodloužení doby do progrese, cytostatický účinek na nádorové buňky. Tyto závěry podporuje studie realizovaná 7 let na několika onkologických klinikách v Německu, ve které byla pacientkám s karcinomem prsu podávaná 1x týdně po dobu 1 měsíce infuze vitaminu C 7,5g (Vollbracht et al.,2011).

Samozřejmě, se zvýšením dávky je z hlediska duality zachovaný účinek antioxidační a zvýrazňuje se efekt prooxidační, respektive tumor selektivně cytotoxický (0,75 - 1,75 g/kg). Ten se používá zejména u
onkologických pacientů, kteří nejsou, nemohou či nechtějí být léčeni konvenčními chemoterapeutiky. Tato vrcholová netoxicky chemoterapeutická dávka parenterálně podaného vitaminu C se může podávat také společně s konvenčními chemoterapeutiky především u závažných forem malignit (viz např. karcinom
pankreatu v již avizované studii PACMAN).

Je infuzní vitamin C v gramových dávkách bezpečný?

Vitamin C je fyziologická, pro organismus běžná látka, jejíž přebytek se ledvinami vyloučí poté, co v těle zmíněným prospěšným způsobem ovlivní jednotlivé systémy (imunitní, nervový, kardiovaskulární). Vzhledem k
roli, kterou v této rovnováze vitaminu C v těle hrají ledviny, je důležitá neporušená ledvinná funkce. Osoby, které trpí selháváním ledvin či mají sklon k tvorbě ledvinných kamenů, by neměly infuzní vysokodávkovaný vitamin C užívat.

Někteří odborníci charakterizují podávání vitaminu C jako "zapomenutý poklad ve farmakoterapii". Tato metoda totiž byla v osmdesátých letech minulého století používána, pak postupně pozapomenuta kvůli neznalosti farmakologických vlastností vitaminu C, a až v nedávné době s jejich
objasněním a také s objevem zásadní důležitosti oxidativního stresu při vzniku onemocnění a roli, kterou v ovlivnění tohoto stresu hrají vysoké hladiny vitaminu C, byla tato perspektivní metoda znovu na základě rostoucího množství odborných argumentů znovuobjevena. Její účinnost dokládá stále rostoucí
množství studií např. v onkologii, kardiologii, revmatologii, alergologii ad.

Komu je vhodné podat infuzní vitamin C?

Každému, kdo má:

- stres,

- psychickou zátěž či fyzickou námahu (včetně sportu),

- psychické poruchy,

- opakované infekce (chřipky, angíny, rýmy, kašle, záněty
  plic ad.),

- alergie,

- metabolický syndrom (obezita, vysoký krevní tlak,
  cukrovka),

- revmatické choroby charakterizované např. bolestmi kloubů,

- autoimunitní onemocnění (revmatoidní artritida, Crohnova
  choroba ad.),

- nádorové onemocnění (v jakémkoliv stádiu).

Použity a upraveny materiály společnosti Edukafarm.

Havlíčkův Brod, únor 2014